Autor knihy o přeživší ghetta v Terezíně: Město obětem holocaustu ještě hodně dluží

25. listopadu 2021 14:50, Barbora Koubová

Ondřej Kop a Pavel Baroch (vpravo), Rádio Z

Přežila koncentrační tábor Terezín, o svém příběhu však nikdy nemluvila. O životě přeživší holocaustu Hany Kleinové začal pátrat až její syn, který spolupracoval na vzniku knihy Moje máma z Terezína. Její autor, spisovatel a novínář Pavel Baroch, byl hostem pořadu Dopolední host rádia Z.

Hana Kleinová se do Terezína, který byl primárně určen jako “přestupní” stanice do vyhlazovacích táborů, dostala jako dospívající židovská dívka se svými rodiči a bratrem. Domů se vrátila coby sirotek. O svém příběhu však nikdy nemluvila. První skupina lidí, která prošla koncentračním táborem, měla potřebu se s tím svěřovat, bylo to pro ně jakési vyrovnávání s minulostí. Druhá skupina o tom nemluvila vůbec, chtěli to vymazat z paměti, právě sem patřila Hana Kleinová,” řekl v rozhovoru s Ondřejem Kopou Pavel Baroch, který dal literární podobu zápisům Franka Frištenského, syna Hany Kleinové, co se o osudu své matky začal podrobněji zabývat po její smrti.

Jak Baroch uvádí, Frank Frištenský několik let pátral a sbíral podklady v USA, Izreali a České republice. Podařilo se mu objevit ženy, které jeho matku znaly z Terezína, a dokonce našel i její tehdejší nejlepší kamarádku. Ačkoliv si pak Hana Kleinová pravděpodobně psala v táboře deník, nikdy se nenalezl. Do transportů vedoucích do vyhlazovacích táborů se Kleinová nedostala a díky tomu přežila celou válku. S velkou pravděpodobností se pro ni pak obětovala její matka, která do transportu nastoupila místo ní.

Vyprávění o Haně Kleinové prokládá Pavel Baroch historickými fakty a doplňuje ho i jejími poválečnými zkušenostmi, kdy se Hana opět setkávala s antisemitismem. Píše i o Hančině vztahu k židovskému maďarskému houslistovi. „Terezín byl město koncentrák, málo jídla, špatná hygiena, podvýživa, ale i v ukrutných podmínkách se ti lidé snažili žít, budovali partnerské i kamarádské vztahy,“ říká Baroch a v rozhovoru uvádí i příklad, kdy se Hana jako děvče stala součástí propagandistického filmu, který v roce 1944 natočili nacisté pro zástupce Červeného kříže: „Pro Franka to byl šok, když viděl záznamy, kde jeho maminka zalévá záhony ve falešné terezínské zahradě.“

Mengelego dvojče

Dílo Mengelego dvojče rovněž pochází z pera Pavla Barocha a vypráví příběh Jiřího Fišera, posledního žijícího dvojčete v České republice, které přežilo v Osvětimi strašlivé pokusy doktora Josefa Mengeleho, přezdívaného Doktor Smrt. Podle Barocha se jedná o nejsilnější lidský příběh, co kdy slyšel. Jiří Fišer se do vyhlazovacího tábora dostal coby osmiletý kluk společně se svým dvojčetem, sestrou a matkou. On i jeho dvojče válku přežili, maminka se sestrou skončily v plynových komorách při likvidaci tzv. rodinného tábora v Osvětimi.

Ačkoliv památník i muzeum v Terezíně stále veřejnosti připomíná, jaké hrůzy se za druhé světové války na místě děly, podle Barocha má město stále vůči obětem holocaustu velký dluh. „Terezín patřil k významným místům ke konečnému řešení židovské otázky, a když tam člověk přijede a vidí pororozpadlé domy a kasárny, tak to není moc veselý pohled. Zaslouží si to větší pozornost a úctu,“ domnívá se spisovatel a novinář, který se svými knihami nadále objíždí školní besedy. „Je potřeba si to neustále připomínat, když se znovu objevují šílené názory, třeba o spiknutí židovského lidstva, nebo o srovnávání nošení židovské hvězdy a roušek  tvrdí.

Poslechněte si celý podcast!