Jsem stavěná na to dělat i něco jiného. S věkem mám pocit, že by přes některé věci nejel vlak, říká herečka Lenka Krobotová

Divadelní prázdniny vyměnila herečka Lenka Krobotová za účinkování na Shakespearovských slavnostech. Čím je podle ní Shakespeare výjimečný a nadčasový? Jak s hereckým světem zamával covid? A jak jsou pro její práci důležité sociální sítě? Odpovídá na Rádiu ZET.

Od roku 2000 je Lenka Krobotová členkou Dejvického divadla. „Je tam parta lidí, která si má co říct. Tím, jak stárneme, tak řešíme, co hrát a pro koho hrát. Věci se vyvíjí za pochodu a není to lehké. Musí se pracovat i s našimi egy,” říká Krobotová, která přiznává, že často se na představení, jak se říká, odbourala. „Vznikne to ze situace s kolegy, že člověk musí pohotově na něco reagovat. Nemáme na divadle nápovědu, řešíme si to všechno sami. I z toho vznikají různé komické situace. Jsme ale profíci, takže divák většinou nic nepozná.”

Sama přiznává, že neví, do kolika let bude divadlo dělat. „Doufám, že poznám ten moment, kdy bude vhodné se ctí odejít a všeho zanechat. Na to člověk musí mít instinkt a cit. S věkem si uvědomuji, co dělat chci a co dělat už nechci a jaké kompromisy volit. Myslím, že když bude něco za hranici mého vkusu a hodnot, tak jsem zdravě stavěná na to, dělat něco jiného. S věkem mám pocit, že už by přes některé věci nejel vlak. Nechci nikoho soudit, co dělá, to je každého věc. Člověk by měl mít zdravou soudnost, kdy s něčím praštit,” polemizuje Krobotová. Přiznává, že s hereckým světem hodně zamával covid. „Je těžší a těžší rozhodovat, co diváka dneska zajímá. Jestli víc současná dramata, politická satira, komedie nebo se vrátit ke klasikám. Hraji teď na Shakespearovských slavnostech a Shakespeare byl tak nadčasový, že jeho texty vás nesou sami. Spousta diváků mi říkala, jak jim to rezonuje s dneškem jen je to jiná doba. Byl úžasný v tom, že člověka načetl v celé jeho podstatě. Ukazuje se, že se lidé nemění a mění se jen doba a kulisy,” popisuje herečka.

Pro herce jsou sociální sítě nutné 

Když Krobotová s herectvím začínala, nemusela řešit věci jako jsou sociální sítě. To je dnes už jinak. „Je pravda, že tahle sociální doba se na divadle bere do hry. Pro herce je to už nutná součást, protože je to reklama. Jsem ráda, že se to dá využívat, ale s nějakou mírou. Nemám moc ráda, když tam je dvacet příběhů za den včetně toho, že člověk sedí pod stromem a jí mandarinku. Někdo to umí dělat kontinuálně, ale ukazuje se, že i to je disciplína,” vysvětluje svůj postoj. Myslí si, že je to dobré téma i na hru. „Musí ale přijít chytrý scenárista, který má cit pro to, jak z toho udělat dobrou komedii.”

Přiznává, že sama si hraje s myšlenkou, že by podle knihy napsala filmový scénář. „Přišly ke mně dvě knihy, u kterých jsem si říkala, že by to byl dobrý scénář. Zatím na to ale nebyl čas a odvaha.” Podle jejích slov by se ale mělo spíše jednat o film. „Divadlo je v tomhle mnohem těžší, protože to musí fungovat každý večer. Film se dá přestříhat, ale divadlo je živý organismus. Je to těžká disciplína, ale třeba časem najdu více odvahy něco napsat,” uzavírá Lenka Krobotová.