Nejlepší fotografie je první nebo poslední, říká sportovní fotografka Navrátilová

9. srpna 2022 7:33, Lenka Skrzeczková

Markéta Navrátilová, <p>Markéta Navrátilová. (Foto: Profimedia)</p>

Hostem na Rádiu Zet byla sportovní fotografka Markéta Navrátilová, která jako jediná žena-reportérka od roku 2002 dokumentuje celý cyklistický závod Tour de France. Jak se k focení dostala? Jaké jsou podle ní druhy focení a která fotka je podle Markéty nejlepší? To prozradila v rozhovoru.

K focení se Markéta dostala úplnou náhodou. „Sportovala jsem hodně za mlada. Dělala jsem gymnastiku. Hrála jsem do 21 let tenis. A k fotografování sportu jsem se dostala úplnou náhodou. Můj otec byl fanda do cyklistiky a rozhodl se, že se chce podívat na Tour de France. To byl rok 1997 a v té době vydával v Česku dva časopisy, a tak bylo pro něj poměrně jednoduché získat akreditaci. Já jsem zrovna 14 dnů předtím přestála hrát tenis, a tak řekl, jestli chceš, pojeď se mnou. Tak jsem začala fotit rovnou na Tour de France,“ uvedla na začátek Navrátilová.

Velmi ji ovlivnila autonehoda, kterou měla v 18 letech. „Vybourala jsem se s kamarády v autě a měla jsem dvě, tři faktury na hlavě a posunutou kostrč.  Rok jsem se lízala nějak zpátky. Myslela jsem, že už s tenisem skončím, protože mě bolela záda. Pak jsem ještě tři roky hrála ligu ve Vídni, a pak jsem teda opravdu ze dne na den skončila. To byla zásadní věc, protože to se vám převrátí opravdu všechno naruby,“ popsala svoji osudovou příhodu.

Podle Navrátilové jsou dva druhy focení. První je, kdy si emoci ani situaci nemusíte vybírat.“Dějí se vám před očima a vybíráte si jen nějaké úseky,“ říká Navrátilová. Druhým pak jsou portréty. „Je jedno jestli to jsou sportovci, vědci. Tady roli hraje nějaký vzájemný vztah.

Nejlepší fotografie je podle Markéty, buď první nebo poslední. „To mezi tím, jsou většinou s prominutím sr*čky. Záleží nejen na fotografovi, ale i na fotografovaném. Jestli on chce dát trošičku ze sebe něco, jestli je schopen pustit chlup,“ dodala.

Navrátilová má nejraději nadčasové fotografie. „Nikdy jsem nebyla ta, co by šla po té krvi, potu a slzách. I když to byla nutná součást agenturní práce. Vždycky jsem ráda dělala ty nadčasové fotky, které jsou neopakovatelné, nadčasové, vydrží léta letoucí,“ popsala. Má také raději focení venku než v hale a každý fotograf se podle ní musí dostatečně profotit.